Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 15. 3. 2019!

„Pár minut, které strávíte u odběru krve, může zachránit někomu jinému život“, říká Marcela Maturová z Fakulty stavební VŠB-TUO

„Pár minut, které strávíte u odběru krve, může zachránit někomu jinému život“, říká Marcela Maturová z Fakulty stavební VŠB-TUO
Na první pohled křehká, nenápadná, sympatická žena, se kterou se můžete setkat na Fakultě stavební, kde pracuje na Útvaru pro vnější vztahy v International office.

Její hlavní pracovní náplní je zejména komunikace s českými i zahraničními studenty, a také vše spojené se studiem v zahraničí či programem Erasmus. V civilním životě je Marcela maminkou dvou dcer, miluje sport a pohyb v horách. Myslím, že málokdo z nás by v ní hledal zároveň ženu, která již mnoho let pravidelně daruje svou krev, aby tím pomohla zachránit životy jiných. Je tedy docela logické, že mé první kroky s žádostí o rozhovor k blížícímu se dni „Rychle na krev s FAST“, mířily právě do její kanceláře.       

Marcelo, především děkuji za ochotu podělit se o svou zkušenost s odběry krve i s ostatními zaměstnanci a studenty FAST. Kolik už máš odběrů za sebou a jak často chodíš darovat krev? 

K dnešnímu dni mám za sebou už 54 odběrů, což je v přepočtu přibližně 27 litrů krve a v rámci  akce „Rychle na krev s FAST“ se chystám na svůj polojubilení 55 odběr. Ještě musím doplnit, že chodím darovat nejenom krev, ale i krevní plazmu.

Kdy si poprvé zaregistrovala, že existuje něco jako dárcovství krve? Vzpomeneš si na chvíli, kdy ses rozhodla darovat krev? Jakou si měla motivaci?

O možnosti darovat krev se asi každý dozví, tak nějak přirozeně buď v rodině, ve škole nebo to zaslechne z médií. Musím říct, že já osobně jsem ve svém okolí žádného dárce neznala, takže jsem se rozhodovala spontánně v rámci toho, co jsem chtěla po střední škole studovat. Šla jsem totiž na Ostravskou univerzitu, obor sociální práce se zdravotnickým profilem, který má ke zdravotnictví blízko. A protože první odběr byla vcelku pozitivní zkušenost, pokračuji v dárcovství krve dodnes. Přidanou hodnotou je pro mě i to, že člověk má stálý přehled o svém zdravotním stavu.       

Vzpomeneš si ještě na pocity před prvním odběrem? Měla si strach z bolesti? Obavy, jak to tvé tělo bude zvládat?

Když srovnám prostředí Krevního centra FN v Ostravě dneska s tím, kam jsem chodila před těmi x lety, tak je to nesrovnatelné. Dříve to bylo všechno chladné, vykachlíkované, „studené“, neosobní, ale jen díky skvělému, milému přístupu zdravotních sestřiček člověk sebral odvahu krev darovat. Dnes je prostor otevřený, člověk může sledovat cvrkot odběrového centra, takže čas tam strávený uběhne velice rychle a na nějaké velké strachy není moc čas. Je fakt, že když si vzpomenu na chvíli, kdy jsem poprvé uviděla odběrovou jehlu, tak jsem byla překvapena, ale po zavedení jehly do žíly, už člověk žádnou bolest necítí. Mám na svůj první odběr i docela úsměvnou vzpomínku, protože aniž jsem to tušila, tak ten den zrovna probíhala akce „Daruj krev s Českým rozhlasem“ a pan redaktor se mnou dělal jako s prvodárkyní rozhovor.   

Napadlo tě někdy, či přemýšlela si, komu všemu už tvá krev pomohla?

Určitě to jsou myšlenky, kterým se člověk nevyhne. Celkově mám dobrý pocit, že Krevní centrum FN v Ostravě může mou krev využít a zpracovat na jednotlivé krevní deriváty, takže věřím, že už v nějaké formě určitě pomohla, a to jak lidem po autonehodách, maminkám v porodnici, malým dětem po úraze nebo lidem dlouhodobě nemocným. A jelikož Krevní centrum neustále píše výzvy k darování, tak vím, že krve není nikdy dost a mám z toho pocit vnitřního uspokojení, že jsem mohla někomu pomoct.

Ty hodně pracuješ se zahraničními studenty. Povídala sis s nimi někdy, jaká je situace s dárcovstvím krve v jejich zemích? Jak jsme na tom ve srovnání s nimi my v České republice? Vstupují jejich vysoké školy do takových akcí?

Upřímně řečeno, při množství administrativních záležitostí, které spolu řešíme, není na taková témata vůbec čas, nicméně řeknu v té souvislosti jinou věc. Nevím, jak to funguje v jiných zemích, ale jsem fakt moc ráda, že zrovna „Báňská“ se postavila k této výzvě čelem. Jsme totiž lidnatý region, kde je spousta průmyslu, velké množství aut, blízkost hor a podobně, takže o úrazy, kde je akutní potřeba krve, tady není nouze. Myslím si, že je to pro naši vysokou školu hodně dobrá reklama. Neprodukujeme pouze špičkové odborníky svých oborů, ale dokážeme v nich probouzet i lidskost. A z vlastní zkušenosti vím, že pokud člověk jednou krev daruje, tak už chodí pravidelně.

Co bys jako držitelka zlaté Jánského plakety, vzkázala svým kolegům a studentům z FAST před nadcházející akci „Rychle na krev s FAST“, která proběhne 6. března od 6:30 do 15 hodin v Krevním centru Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě?

Mám velice jednoduchý vzkaz. Darování krve vás bude stát jen pár minut vašeho času, ale těch pár minut, může někomu prodloužit život o měsíce či roky.

Text a foto: Mgr. Marek HÝŽA

Vloženo: 19. 2. 2019
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 204 - Oddělení pro rozvoj a propagaci
Zpět