Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 30. 6. 2022!

Martin Ferko, nejlepší pedagog na univerzitě: Když se řekne škola, vzpomenete si na lidi a na akce s nimi

Martin Ferko, nejlepší pedagog na univerzitě: Když se řekne škola, vzpomenete si na lidi a na akce s nimi
Na konci loňského roku se stal v rámci akce Univerzita sobě nejlepším pedagogem na VŠB-TUO.

Na konci loňského roku, v rámci akce Univerzita sobě, jste se stal nejlepším pedagogem VŠB – Technické univerzity Ostrava. Co pro vás takové ocenění znamená?

Myslím, že učitelé a vědečtí pracovníci podávají výkony, které jsou špatně souměřitelné. Vědu dokážete ocenit body. S výukou je to už složitější. Sám nevím, jaký by mohl být jednoduchý a objektivně měřitelný indikátor kvality výuky. Výuka se stává samozřejmostí, a když se něco stane samozřejmostí, tak to může ustrnout ve stereotypu. Asi bychom byli naivní, kdyby se něco rapidně změnilo, ale je to takové světýlko s připomínkou, že učitelé samozřejmí nejsou. Škola je pořád škola a možná si někteří můžou myslet, že o studenty se vždy někdo nějak postará. Ale kdo učí, tak může říct, že je to někdy docela vyčerpávající práce. A nemyslím to negativně.

Rok 2020 byl výjimečný – jak jste jej prožíval vy? Jak hodnotíte distanční výuku? Dovedete si představit, že by se na ni přešlo?

Z počátku nouzového stavu na jaře 2020 to byl skoro odpočinek od okolního světa. Člověk měl klid se zamýšlet nad věcmi, které se na pořad běžného hektického dne nedostaly. Distanční výuka je prostě jiná. Máte větší klid si připravit prezentace a odladit videotutoriály, pracujete i po večerech a nocích. Jak vám to prostě sedne. V tomhle směru je to docela přínosné. Ale také musím potvrdit stále opakující se slova, že přímý kontakt to nenahradí. V učebně je to jako show. Sledujete diváky a jejich reakce, zapojujete je, zasmějete se, a je v tom někdy dokonce i zábava. Na videokonferenci je to složitější. Mám někdy pocit, že je to spíš jenom taková dočasná náhražka normální výuky, takže bych si nechtěl představovat, že tohle by bylo standardem. A na hodině si můžete dovolit říct i více důvěrné věci, i studenti se nebojí říct něco ze svých zkušeností. Ale na online konferenci? Nějak se nemůžete zbavit dojmu, že se video z přednášky neobjeví někde na webu veřejně. To vás trochu nutí být více formální.

Když jste si vybíral vysokou školu, proč jste se rozhodl jít studovat na VŠB – Technické univerzitě Ostrava?

Chtěl jsem jít studovat medicínu do Olomouce, ale kdosi mi řekl, že přijímají jen malý počet studentů a místa jsou již obsazena dětmi doktorů. No, byla to tehdy jiná doba. Povinná vojenská služba ještě fungovala.

Proč jste se rozhodl ve studiu pokračovat i na doktorském stupni?

Myslím, že člověk si v docela raném věku nedokáže úplně cílevědomě vybrat svůj směr. Často je zatížen i konformitou. Ale na konci studia už jasno máte. Mě moc nelákala terénní stavařina. Taky jsem to okusil v gumácích a s přilbou. Má to své kouzlo. Ale doktorské studium nabízelo něco hravějšího - řešit analytické úlohy a taky zde byl závan neznámého - výuka.

Čím vás nejvíc uchvátilo městské inženýrství?

Multidisciplinaritou. Je to opravdu obor, kde řešíte různé úlohy a můžete dojít i na rozmanité pozice. Myslím, že je to spíš o umění improvizovat. Ne každý má asi představu, co je to městské inženýrství. Ale každý už slyšel pojem "Stavební zákon". A myslíte, že můžete postavit most nebo koleje jen tak kdekoliv? Příprava stavby může trvat mnohem déle, než samotná realizace. Už když jsem řešil svou diplomovou práci, tak jsem prakticky zjistil, jak složitý je to proces, aby se myšlenka dala vůbec zakreslit n a papír. Od nápadu, přes skicu, návrh dispozice se splněním předpisů, aby všude projel vozíčkář, aby tam tekly energie a neprasklo to pod chodníkem, dále návrhem zeleně, aby plocha kolem budovy vypadala obstojně třeba i v listopadu, aby se dalo zaparkovat se slušností a hasiči měli taky nějaký prostor pro svůj zásah. Aby ta stavba nezastínila okolní domy, nekontaminovala podzemní vody, aby taky měla opravdový společenský užitek a minimální dopad na životní prostředí. O tom je městské inženýrství. Ale tady to nekončí.

Spousta kolegů se dostala na zajímavé vysoké manažerské pozice. Někdy si dovolíte pošťouchnout studenty z jiných oborů vtípkem o tom, že mají pěkný obor, ale tady Pepa je městský inženýr a je docela možné, že jednou bude jejich nepřímým šéfem v hierarchii celého projektu (smích). Samozřejmě je to v humorném tónu.

Co vás na práci ve škole nejvíc baví? Jsou dnešní studenti jiní, než byli dřív?

Je to asi širší záběr. Nelze vyspecifikovat jednu činnost. Akademická půda je komunita a žije svým životem. A je fajn být součástí těchto aktivit. Z výuky máte pocit, že to k něčemu je, když vás to donutí k zamyšlení. Stejně tak studentské akce ve vás něco zanechají. Na co si vzpomenete, když se začne mluvit o škole? Často na lidi a akce s nimi.

A samozřejmě, že se studenti mění. S nástupem sociálních sítí a posílení pozice internetu šlo pocítit obměnu v přístupu ke všemu. Asi se zvýraznila pohodlnost a nedůslednost. Když srovnám diplomové práce před 15 lety, tak tehdejší běžná práce by byla dnes ta výborná, někde na předních místech hodnocení. Je to prostě vývoj. Dnes si lidé nezatěžují hlavu kvantem informací, když ví, že je mohou kdykoliv naťukat to do vyhledávače. Důležité je vědět, kde to najdu, když to budu potřebovat. To sice platilo vždy, ale teď nemusíte tomu hned obětovat celé odpoledne v knihovně. Ale i přes tyto změny se to ve vlnách vrací. Jednu dobu bylo snad nemožné vidět studenty společně na pivu. Jako by narostl individualismus. Dnes ale mám pocit, že se vrátilo zdravé jádro studentského života. Kdysi na vás v hodině svítila jablíčka na laptopech, pípalo z různých koutů lavic "o-ou" z ICQ, kluci voněli více než holky a kdo necinkal klíči od auta, byl socka. Dnes ty laptopy opět nevidíte, lidi se zase normálně baví a v hodině taky někdy dávají pozor. Co se ale viditelně změnilo, je, že dost studentů se pracovně uchytí již během studia. Jde to poznat na přístupu. Někteří to sice flákají, protože nestíhají, ale u jiných se to pozitivně projeví na myšlení a celkovém přístupu.

Čemu se věnujete ve svém výzkumu?

Většinou dělám s daty, tabulkami, mapovými podklady a tvořím vizualizace. Obecně se věnuju analytice.

Co děláte ve volném čase, jak odpočíváte od práce?

Jestli myslíte v čase mimo školu, tak toho bylo dost. Protože jinak je volný čas spíš prostor pro relax. Zabývám se focením, grafikou a videem, taky něco dělám do muziky a samozřejmě jako každý neposedný člověk chodím nebo lozím po horách. Poslední dobou se sem tam objevila taková nepěkná věc - když už je konečně možnost, nechám se ulovit gaučem. Je to past, stačí si sednout trochu více pohodlně a venku je najednou tma.

Vloženo: 8. 3. 2021
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět