Kdy je podle vás nejlepší vyrazit na Erasmus?
Upřímně – čím dřív, tím líp. Já odjel až na pracovní Erasmus v posledním ročníku, protože jsem se předtím obával, zda vše zvládnu. Dnes bych klidně vyjel už v prvním nebo druhém semestru. Ta životní zkušenost stojí za to a člověk se naučí postarat sám o sebe.
Bylo složité se do programu dostat?
Nejtěžší je sehnat firmu, pokud jde o pracovní Erasmus. Studijní místa bývají vypsaná fakultou, ale do praxe potřebujete zaměstnavatele. Měl jsem štěstí na společnost Subterra, která spolupracuje s naší katedrou geotechniky – díky tomu šlo vše hladce.
Někdy se kvůli Erasmu prodlouží studium. Je to problém?
Podle mě ne. I kdyby se vám studium protáhlo o rok, získáte nenahraditelné zkušenosti v cizině. Ten přínos převáží pár měsíců navíc na škole.
Měl jste při studiu na stavební fakultě v Ostravě nějakou nevýhodu?
Přišel jsem z gymnázia, takže jsem neměl „průmyslovácké“ základy. První dva roky byly o to náročnější – musel jsem si stavařinu osahat od nuly. Postupně mě to ale nasměrovalo k geotechnice a k dalším profesním zkušenostem.
Který předmět byl pro vás nejtěžší?
Jednoznačně statika u profesora Martina Krejzy. Říkáme, že je to takzvané druhé síto; na tomhle předmětu skončila spousta lidí. Kdo se ale opravdu připravil, ten uspěl. Prvním sítem byla hned na začátku matematika.
Firmy dnes zoufale shánějí stavební inženýry. Vnímáte to stejně?
Rozhodně. Poptávka je veliká – od projektantů a přípravářů po stavbyvedoucí. Ostrava se pomalu zvedá jaké Fénix z popela a v celém Česku se intenzivně investuje do infrastruktury, bytů i dopravních staveb. Perspektiva oboru je teď opravdu silná.
A co váš obor, tunelové stavby?
Práce bude i v tomto segmentu dost a dost. Například v Praze se chystá druhá etapa metra D, na železniční trati Brno–Přerov se počítá hned s několika tunely – například Holubickým, Rousínovským a Habrovanským. Stavět se bude minimálně další desetiletí, takže pro tuneláře je to skvělá zpráva.