Slavnostní vyhlášení vítězů proběhlo na mezinárodní konferenci Betonářské dny 2025 v Litomyšli. Vzhledem k tomu, že se autorka nemohla akce zúčastnit osobně, proběhlo předání ocenění ve čtvrtek 19. února 2026 na domácí půdě v Ostravě z rukou prof. Ing. Radima Čajky, CSc.
Oceněná disertační práce se zaměřuje na testování mechanických a trvanlivostních vlastností lehkého betonu z odpadního materiálu, vyztuženého různým množstvím ocelových vláken, a následnou numerickou analýzu degradace konstrukce z tohoto betonu v agresivním prostředí s výskytem chloridů. Práce se tedy nezabývala pouze materiálovým složením, ale především vlivem vláknové výztuže na spolehlivost a odolnost nosných konstrukcí.
Výzkum lehkého betonu
Základem výzkumu byl lehký beton z presaturovaného cihelného recyklátu (jemně nadrcené cihly 2. jakosti) a expandovaného jílového kameniva, který autorka navrhla pod vedením prof. Jacka Katzera během své zahraniční stáže na Technické univerzitě v Koszalinu (PL). Autorku jako vystudovanou statičku zajímalo především to, jaká bude statická odezva konstrukčních prvků z tohoto materiálu při kombinaci mechanického a environmentálního zatížení.
Cílem bylo zjistit, jak přidání rozptýlených vláken zlepší tahové vlastnosti betonu a tím omezí rozvoj a šířku trhlin. Právě šířka trhlin je totiž jedním z klíčových parametrů, které ovlivňují penetraci agresivních látek do konstrukce, a pokud se její hodnota minimalizuje, zásadně se tím zpomalí koroze výztuže a prodlouží životnost celé konstrukce.
Principy Performance-Based Designu
Práce se opírá o principy Performance-Based Designu (návrh založený na vlastnostech). Tento přístup se v inženýrské praxi využívá zejména u speciálních materiálů a konstrukcí, kde standardní normové přístupy nemusí být dostatečné. Umožňuje totiž analyzovat konstrukci na základě experimentálně zjištěných parametrů pro konkrétní prostředí. Autorka ve své práci propojila laboratorní zkoušky s nelineárními numerickými simulacemi v softwaru ATENA.
Pomocí inverzní analýzy zatěžovacích diagramů z ohybových zkoušek stanovila tahové charakteristiky vláknobetonu, které následně využila pro modelování kombinovaného vlivu mechanického zatížení a dlouhodobých degradačních procesů. Simulace umožnily predikovat stav předem zatížené konstrukce po 30, 50 a 100 letech v agresivním prostředí a stanovit její reziduální únosnost. Výzkum naznačil, že vhodně zvolené množství vláknové výztuže může pomoci omezit rozvoj trhlin, a tím potenciálně prodloužit dobu bezpečné provozuschopnosti konstrukce.
Výzkum probíhal na Katedře stavební mechaniky FAST VŠB-TUO pod vedením doc. Petra Konečného. Práce vznikla díky finanční podpoře studentských grantů VŠB-TUO, Moravskoslezského kraje a Grantové agentury ČR. Výsledky práce přispívají k odborné diskusi o tom, jak predikovatelným způsobem využívat recyklované materiály v nosných železobetonových konstrukcích.