Prof. Ing. Pavel Marek, DrSc.
(24. 6. 1932 – 7. 11. 2016)
Po ukončení studií v letech 1950–1955 na Fakultě inženýrského stavitelství ČVUT nastoupil jako asistent na Katedru mechaniky Vysoké školy železniční. Na této katedře působil do roku 1960. Měl zde vynikající učitele a spolupracovníky, prof. J. Ducháčka, prof. V. Kolouška a prof. J. Němce. Praktické zkušenosti získával při spolupráci s Ing. Pavlíkem na projektech ocelových konstrukcí pro tehdy budovaný těžký průmysl na Ostravsku.
Po přemístění školy do Žiliny byl prof. Marek zaměstnán jako projektant v podniku Kovoprojekta Praha. Všestranná odborná činnost, podepřená znalostí jazyků vytvořila předpoklady k jeho vyslání na stavbu ocelárny ve městě Ranchi v indickém státě Bihár. V Indii působil jako projektant a poradce pro výstavbu v letech 1960–1964. Cenné praktické zkušenosti získané při výstavbě pak uplatňoval ve své další odborné činnosti.
Po návratu v dubnu 1964 působil na Katedře ocelových konstrukcí Stavební fakulty ČVUT, kde v roce 1967 za vedení svého školitele prof. Faltuse dokončil a obhájil kandidátskou disertaci věnovanou působení ocelových konstrukcí na poddolovaném území. Výsledky jeho vědecko-výzkumného působení na katedře zaujaly prof. L. S. Beedla z Bethlem University v USA, kam byl pozván k dvouletému pracovnímu pobytu. Zapojil se zde do výzkumných a publikačních aktivit v oblasti svarových pnutí, mechaniky lomu a plasticity ocelových konstrukcí.
Po návratu na ČVUT v roce 1970 pokračoval ve vědecké, výzkumné, pedagogické práci a činnosti v technické normalizaci. V roce 1973 obhájil habilitační práci a byl jmenován docentem pro obor Ocelové konstrukce. Těžištěm jeho odborné činnosti v té době byla problematika únavy a šíření únavových trhlin.
Po odchodu z ČVUT v roce 1982 prof. Marek působil jako expert ve Sportovních stavbách. I tam se však zabýval vědeckovýzkumnou činností zaměřenou na únavu ocelových konstrukcí a na rozvoj metody mezních stavů.
V letech 1989–1996 prof. Marek hostoval na několika zahraničních universitách (University of Alberta, San Jose State University, Santa Clara University v Kalifornii). Zabýval se zde obecnými otázkami spolehlivosti ocelových konstrukcí a stál u zrodu pravděpodobnostního přístupu v posuzování konstrukcí metodou SBRA (Simulation-Based Reliability Assessment).
V letech 1987–1990 působil na Stavební fakultě Technické univerzity Košice a v období 1997 až 2007 na Fakultě stavební Vysoké školy báňské — Technické univerzity Ostrava. Zde se jeho odborný zájem soustředil zejména na rozvoj metody SBRA a úspěšně vedl studenty v rámci diplomových a disertačních prací.
Od roku 1996 do roku 2010 prof. Marek působil také v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd České republiky, věnoval se zde rozvoji simulační techniky při navrhování ocelových konstrukcí. Své pedagogickou kariéru završil na Západočeské univerzitě v Plzni.
